Webové stránky skupiny Prima používají soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.

OK Více informací
Vlčice: Příběhy královen (2) - Izabela a Markéta

Pravděpodobně používáte software, který znemožňuje zobrazení reklamy ( AdBlock).

Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet vám obsah zdarma.
Prosíme, pro přehrání videa AdBlock vypněte (Jak vypnout AdBlock?) a stránku znovu načtěte (F5).

nebo vyzkoušejte Prima Play Premium, se kterým můžete sledovat videa bez reklam a bannerů jen za 49 Kč měsíčně.

Chci vyzkoušet
Prima PLAY Premium

Máte potíže s přehráním videa? Pomoc můžete najít v nápovědě, nebo nás kontaktujte.

Vlčice: Příběhy královen: Vlčice: Příběhy královen (2) - Izabela a Markéta

She-Wolves: England´s Early Queens: She-Wolves: England´s Early Queens

Datum vysílání: 18.4.2017 | 58 min | 2012

Zvuk: Čeština, Angličtina | 16:9

V roce 1308 se dvanáctiletá Izabela Francouzská stala královnou Anglie, když se provdala za anglického krále. Jakožto dcera krále Francie vyrostla uprostřed sofistikovaného pařížského dvora a pozorovala matku jak plní svou roli choti jednoho z nejmocnějších králů v Evropě. Měla jasnou představu o vlastním majestátu a přesně věděla, co na ni, jakožto na anglickou královnu, čeká. Realita však byla poněkud jiná. Bylo to znát již od jejího prvního veřejného vystoupení, během korunovace královského páru. Izabelino místo mělo být v centru dění, to však bylo již zabráno pohledným mladíkem jménem Piers Gaveston. Izabela nebyla jediná, kdo si všiml vztahu mezi ním a Eduardem. Na jaře roku 1312, v 16 letech, poprvé otěhotněla. Ale místo toho, aby si vychutnávala nově nabytý status budoucí matky anglického dědice, byla Eduardem a Gavestonem vláčena po severu Anglie, s nepřátelskou armádou šlechticů za zády. Šlechtici pak Gavestona popravili a Izabelino postavení sílilo. Porodila syna. Její manžel nebyl válečník, ale ona byla královnou usmiřovatelkou, a tak pomohla vytvořit křehké příměří mezi Eduardem a šlechtici. Když však roku 1314 utrpěla královská armáda tu nejvíce zdrcující porážku, jakou Anglie od Skotů zažila. Její nepříliš šťastná situace se však měla ještě zhoršit. Eduard si našel nového oblíbence, který byl pro Izabelu větší hrozbou, než Gaveston. Roku 1321 toho šlechtici měli už dost. Vydali se do Londýna a vyhrožovali násilím Eduardovi i jeho novému oblíbenci. Izabele se opět podařilo vyjednat dočasné příměří, ale o necelé dva měsíce později, to byla sama Izabela, kdo zavinil propuknutí občanské války. V létě roku 1324 vypukla krize mezi Anglií a Francií. Izabela se chytře nabídla manželovi k dispozici jako zvěd u svého bratra, krále Francie. Opět úspěšně vyjednala příměří. Pak se rozhodla sesadit jménem syna svého manžela z trůnu pomocí armády. V lednu 1327, v pečlivě nacvičeném politickém divadelním představení, bylo vyhlášeno, že Eduard ztratil loajalitu svého lidu a na trůn by měl tedy usednout jeho syn. Eduard III. byl pořád dítě, a tak Izabela vládla do jeho 17 let za něj. Po svém sesazení už nemohla zasahovat do politiky, ale byl jí zajištěn dostatečně pohodlný život i po odchodu do ústraní.
Roku 1444 byli Angličané oslabeni a připraveni uzavřít mír. Všechny naděje na mír spočívaly na bedrech mladé Markéty, dcery vévody z Anjou. Měla si vzít anglického krále Jindřicha VI. a tím zpečetit smlouvu mezi znepřátelenými zeměmi. K její radosti se jí v roce 1453 narodilo první dítě, zdravý chlapec jménem Eduard. Jindřich nedbal toho, že se mu narodil syn, Markéta však měla důvod k radosti. S dědicem trůnu v náručí zjistila, stejně tak jako před ní Izabela, že má cennou zbraň, kterou může využít v mocenské hře. Otázkou bylo, jak ji bude umět použít. Markéta navrhla, že by sama měla vystupovat jako vladař místo bezmocného manžela. První bitva Války růží, která započala roku 1455 byla svedena v ulicích St. Albans a král byl nyní pod vlivem Yorka. V roce 1460 byl král v bitvě zajat a Jindřich slíbil, že si svou korunu ponechá, ale až zemře, jeho nástupcem bude York. York byl brzy jejími vojáky přepaden a zabit. Markétin největší nepřítel byl poražen, ale ještě neměla vyhráno, teď čelila Yorkově synovi Eduardovi. Bitvu prohrála a uprchla s manželem na sever. Přesto se nechtěla jen tak vzdát. Snažila se získat podporu od Skotů a Francouzů. Avšak v Anglii byla v nevýhodě hned dvakrát, kvůli svému francouzskému původu a kvůli pohlaví. Chtěla-li získat pro syna dědictví, jež mu náleželo, musela se spojit s hrabětem z Warwicku, vůči kterému cítila pohrdání a nedůvěru. Když byl Warwick nečekaně zabit, Markéta se najednou ocitla v nechráněné a zranitelné pozici. Její pečlivě připravené plány se opět začaly rozpadat a stejně jako tomu bylo předtím, i tentokrát se budoucnost měla rozhodnout na bojišti. Markéta byla uvězněna, manžel i syn zahynuli. V 51 letech zemřela.

Komentáře